Žloutenka typu C: potýkají se s ní lidé na celém světě

Infekční hepatitida typu C je nejčastější jaterní chorobou vůbec. Byla objevena v roce 1989 a snahy o její zvládnutí rozhodně nevedou jednoduchými cestami.

Virová hepatitida C představuje v celosvětovém měřítku závažný zdravotnický problém.

• Podle kvalifikovaných odhadů jsou asi 3 % světové populace chronicky infikována virem hepatitidy C (HCV). V absolutních číslech to je více než 180 milionů nemocných, přičemž zhruba 4 miliony žijí v USA, 5 milionů v západní Evropě a 2 miliony v Japonsku.
• Infekce je nejčastější v Africe, Jižní Americe a jihovýchodní Asii, kde je pravděpodobně infikováno 10–20 % populace, místy i více.
• V Evropě je nejvyšší výskyt onemocnění ve Středozemí (v průměru 1–3 %, lokálně však mnohem vyšší, například na Sicílii více než 10 %).

Vzhledem k tomu, že neexistuje účinné očkování, je chronická hepatitida C problémem nejen rozvojových, ale i rozvinutých zemí světa. Jenom ve Spojených státech je ročně diagnostikováno zhruba 25 tisíc nových infekcí HCV a dojde k 8–10 tisícům úmrtí na jejich důsledky.

Častá, ale skrytá 

Počet hlášených případů akutních a nově zjištěných chronických hepatitid C v České republice rok od roku narůstá – od 158 případů nově diagnostikovaných v roce 1993 až po 846 případů v roce 2003. Skutečná čísla však budou výrazně vyšší, protože naprostá většina onemocnění probíhá bezpříznakově, a proto uniká pozornosti. Česká republika přesto patří mezi státy s relativně nízkým výskytem infekce HCV. Podle výsledků sérologických přehledů z roku 2001 jsou chronicky infikována jen 0,2 % naší populace, tedy každý 500. občan.

Způsoby šíření

Celosvětové rozšíření tohoto onemocnění umožnily krevní převody (transfuze) od nevyšetřených dárců, sdílení vybavení pro nitrožilní aplikaci drog, nesprávné zacházení s injekcemi a další procedury spojené se zdravotní péčí. Posledních 30–50 let je v rozvinutých zemích na vině především nitrožilní podávání drog, zatímco ve státech rozvojových šlo spíše o nesprávné zacházení s injekcemi – to může přetrvávat dodnes jako důležitá příčina lokálně zvýšeného výskytu.

Kde číhá nebezpečí 

Krevní transfuze bývaly podstatou přenosu viru hepatitidy C. V současné době je však převáděná krev v rozvinutých státech vyšetřována tak důkladně, že riziko nákazy je prakticky nulové. Ovšem v rozvojových zemích není podle odhadu Světové zdravotnické organizace stále kontrolováno zhruba 43 % krevních konzerv. V mnoha zemích je sice tento dohled ze zákona povinný, ale není prováděn z důvodu vysokých nákladů. Další způsoby nákazy (např. při práci ve zdravotnictví, pohlavním stykem či z matky na dítě) nemají v celkovém počtu infekcí takový význam. Pohlavní styk s osobou nakaženou hepatitidou C se považuje za rizikový faktor, ale přenos touto cestou není pravděpodobný. Statistiky však dokazují, že stav pacientů je výrazně horší, jestliže zároveň:

• probíhá infekce hepatitidou B,
• je pacient nakažen virem HIV,
• pacient konzumuje větší množství alkoholu,
• pacient trpí chronickým jaterním onemocněním jiného původu.

Možnosti obrany

Z výše uvedeného vyplývá, že hlavním nástrojem pro zvládání a prevenci dalšího šíření hepatitidy C je osvěta. Je třeba:

• důkladně školit zdravotníky,
• učit osoby již nakažené, jak nemoc nepřenášet nebo jak se chránit před další infekcí,
• organizovat preventivní programy pro drogově závislé,
• zevrubně vyšetřovat dárce krve.

(pez)

Zdroje:
http://www.researchgate.net
http://www.zloutenka-c.cz

Čtěte také

Poznejte sami, že se s vašimi játry něco děje

Šíření "céčka" mezi narkomany – hledá se efektivní prevence

Při pobytu ve španělských nemocnicích se můžete nakazit žloutenkou typu C

Cvičení s "céčkem"

Žloutenku typu C zcela vyléčil nový lék. Zatím pouze při experimentech

Za cílovou páskou: co vás čeká po vyléčení žloutenky?