Zkušenosti uživatelů

Hledat

Nalezeno 151 záznamů z celkového počtu 151, zobrazeny 121. - 130.

11  12  [ 13 ]  14  15  16

8.8.2009 (jeste jednou Petra)
pred temi 9 lety mel ten muj kluk zloutenku akutni, lezel mesic v nemocnici.Mne udelali dvakrat testy - rekli ze jsem v poradku.Ale pak uz je nikdo pozdeji neopakoval.Uz si nevzpomenu, jestli mi to bylo doporuceno ( a ja se na to vyflakla) nebo byli tehdy na infekcnim (!!) tak v klidu, ze me prohlasili za negativni a nechali jit....ale to uz je ted stejne jedno.

8.8.2009 (Petra)
Katko, taky se o to zajimam. U ditete pry mohou protilatky pretrvat az do 18.mesicu. Pravdepodobnost nakazy pri porodu je mala, jen kolem 2-3%.Tak Ti samozrejme drzim palce (a sobe taky, pozdeji:) aby bylo maly v poradku.... 7.8.2009 (Katka)
Pro Petru-psala24.7. Ahoj Petro. Nejdřív gratuluji k těhotenství. Já už za 3týdny rodím. Sháněla jsem inf.kde se dalo ohledně kojení a můžem bez problémů. Já to mám taky teď špatný. Virémii mám pozitivní a s léčbou můžu začít taky až po ukončení kojení miminka. Takže nezbývá než rychle přejít na um.stravu a příkrmy. Za6týd.po porodu jdu do poradny i s miminkem,aby mu poprvé nabrali krev a protilátky. Pak se bude mimi nadále sledovat a do roka by mely protilátky ode mne vymizet. Jestli ne, bude nutné léčit i prcka. Psala jsem dotaz do PORADNY LÉKAŘE,jak takovou léčbu děti snášejí atd. Tak se kdyžtak jukni,až tam bude odpověď. Jsem taky hotová,bojim se o prcka a strašně doufám, že aspoň u něj to bude dobrý!!! Jo, holt před deseti lety,kdy byl můj život taky úplně jinej jsem nad hrozbou C moc nepřemýšlela...... 24.7.2009 (Petra)
Mila Kaco (UL) jsem na tom podobne.Ted jsem ve tretim mesici tehotenstvi a cecko mi nasli hned pri prvnich odberech krve, kde se testuje vsechno mozne.ted po mesici je potvrzeno ze to byly nejen protilatky ale i virus sam. Momentalne nemuzu delat vubec nic..doufam ze dite se narodi v poradku, pak muzu jeste kojit.A pak se ma teprv zacit pristupovat k dalsimu testovani a lecbe....Vim o jedine moznosti kdy jsem se mohla nakazit - pred 9 lety od byvaleho pritele a to jen pohlavnim stykem.nebo od nekoho jineho, pozdeji ? Jehly jsem si v zivote od nikoho nepujcovala !!! Bojim se a nejhorsi je, ze ted nemuzu vubec nic....jen cekat. 22.7.2009 (Jana)
Ahoj,už několik dnů brouzdám po netu a hledám vše možné o hepatitidách,teda nejen co se píše v každé knize,ale zkušenosti lidí kteří toto onemocnění mají,nebo se léčili.Já pracuji jako zdravotní sestra na záchrance,před rokem jsem byla těhotná a právě v těhotanství se ukázalo že jsem onemocněla hepatitidou B.Nemohla jsem tomu uvěřit,protože když jsem začala pracovat ve zdravotnictví tak jsem byla řádně očkovaná a tak jsem si myslela že jsem proti této nemoci chráněná.Občas jsme si brali v práci krev abychom zjistili množství protilátek proti hep. abychom se mohli nechat případně přeočkovat.To že při posledním odběru jsem měla protilátky téměř na nule a na žádance napsáno nutno přeočkovat jsem se dozvěděla až jsem onemocněla a moja lékařka to nepovažovala za nutné mi to ani oznámit ať si koupím vakcínu a přijdu se nechat přeočkovat.V těhotenství jsem byla naštěstí bez komplikací,mimčo se narodilo vpořádku,onemocnění se naštěstí nepřeneslo,což jsem strašně šťastná.Ale já si připadám jako parazitkdyž řeknu že mám žloutenku,každý se zarazí a neví jak reagovat a to nemluvím o tom jaký mám strach z toho co bude dál-myslím tím cirhoza jat.,rakovina.Je pravda,že zatím nabylo nutné mě léčit,ale v pondělí jedu zase na kontrolu a mám strach už teď jestli se to nezhoršilo.Když si totiž přečtu o nežádoucích účincích léčby jsem z toho úplně špatná.A nejhorší je že vím že ze svým typem žloutenky vlastně nikdy vyléčená nebudu.Je hrozné jak vám jeden okamžik a špatný lékař změní život. 20.7.2009 (leona)
v pátek 17.7.09 jsem se od obvodního lékaře dozvěděla že, můj bývalý přítel má hepaditidu C, nejsem s nim tak kolem 2-3 měsíců, dnes jsem byla na odběru krve a za týden se dozvim jak na tom jsem, mám strach, protože si myslím že jsem pravděpodobně také nakažená, proto bych se chtěla spojit s ivanou, která tu v pátek taky zanechala vzkaz, a má strach že se nakazila i její dcerka:"Ivano prosimtě držte se, nevim odkud jsi, ja bydlím kousek od č.budějovic, tady máš moje tel.číslo:739122341 17.7.2009 (ivana)
ahoj,pred par dny jsem zjistila ze mam hepatitidu c,zrejme z tetovani.nejhorsi je ze nevim jak ji mam dlouho,protoze mam 7měsični dceru,jeste cekam na posledni vysledky a jem doufam ze to nema i dcera.mam velky strach z lecby i z vedlejsich ucinku a hlavne depresi,protoze na to vse budu sama a taky jen doufam ze se mi povede vylecit.pokud by mel nekdo zajem,rada bych si treba psala s nekym kdo zaziva to co ja,nebo kdo by byl ochotny me podporit,protoze uz ted se necitim vubec dobre.predem dekuji. 1.6.2009 (portarthur)
dobrej den.taky jsem se nakazil žloutenkou typu c . Už 3 mesíce s e léčím a začátky jsou občas na nervy ale věřím, že to dotahnu do konce a uzdravím se. Káždý by pak měl děkovat za druhou šanci v živopte 22.4.2009 (marie)
syn nasoupil léčbu pro drogově závislé kde mu dnes zdělili,že má žloutenku typu c.zároveň mu bylo zděleno,že léčbu nastoupí až po absolvování léčby u nich z drogové závislosti(pervitin,gemblerství).jelikož v léčebně bude až do září(půl roku)chtěla bych se zeptat zda se něco nezanedbá tím,že se se žloutenkou začne léčit až za ten půlrok.děkuji za odpověď. 8.4.2009 (po 17 letech)
Zahajil jsem lecbu az cca po 17 letech od nakazeni. byla to tenkrat jedina moznost se nakazit takze jsem si jistej. Za to, ze jsem nebyl tak dlouho diagnostikovan vdecim tomu, ze se choroba moc nerozvinula a ja mel viru hodne malo. Terapie Paegasysem a Copegusem probihala velmi dobre a mohla byt po 24 ti tydnech uspesne ukoncena. V tento moment jsem uz 2 mesice bez viru a ceka mne kontrolni test. Byl jsem rad, ze behem lecby se nekonaly zadne hororove vedlejsi priznaky. Jasne, ze to nebylo uplne jdenoduchy, ale zvladal jsem pracovat normalne a maximalne jsem byl trochu vic unavenej, nemoh jsem trochu do schodu, par vlasu taky vypadlo, ale nic strasnyho. Paradoxne jsem se totalne sesul po ukonceni lecby. Jakoby vsechny vedlejsaky cekaly az na moment az to bude za mnou. Vypada to skoro jako burn out syndrom uz 3 tydny nepracuju. Byl jsem fyzicky i psychicky na dne. A vse se jen velmi pomalu zlepsuje, ale co se da delat. Jednou jsem se dal na boj tak vytrvam, zvlast ted, kdyz je to za mnou. Mel nekdo z vas taky podobne reakce po ukonceni terapie?