Hepatitida typu C

Termín hepatitis, označující zánětlivé onemocnění jater, použil poprvé římský lékař Coelius Aurelianus už v 5. století našeho letopočtu. Virus hepatitidy C byl však objeven až koncem osmdesátých let 20. století.

Termín hepatitis, označující zánětlivé onemocnění jater, použil poprvé římský lékař Coelius Aurelianus už v 5. století našeho letopočtu. Virus hepatitidy C byl však objeven až koncem osmdesátých let 20. století. Do té doby byly známy pouze dva základní typy virových hepatitid – A a B. Ne všechny případy virových zánětů jater však bylo možné takto jednoduše zaškatulkovat.

V sedmdesátých letech se začaly množit případy hepatitid u pacientů po krevní transfuzi. Neodpovídal za ně přitom ani virus hepatitidy A, ani B. Choroba si pro svůj neznámý původ vysloužila jméno non-A non-B hepatitis. Podle vědců za ni mohlo hned několik virů současně.

Způsoby přenosu jednotlivých typů žloutenek

	Žloutenka C	Žloutenka B	Žloutenka A
Způsob přenosu	nitrožilní podávání drog transfuze krve* *do roku 1992 poranění o jehlu hemodialýza tetování/piercing infikovanou jehlou	nitrožilní podávání drog transfuze krve* *do roku 1992 poranění o jehlu hemodialýza tetování/piercing infikovanou jehlou pohlavní styk	znečištěná voda a potraviny, špinavé ruce
Očkování	NE	ANO	ANO

Původce hepatitidy C objevil až v roce 1989 výzkumný tým doktora Michaela Houghtona. O rok později se podařilo vyrobit protilátky a získat tak způsob zjištění přítomnosti viru v krvi. V roce 1992 bylo zavedeno plošné testování dárců krve. V roce 1995 se poprvé podařilo zobrazit virus pomocí elektronového mikroskopu.

Revoluce nejen sexuální

Jak je možné, že virus zůstával celá léta bez povšimnutí, a pak najednou vyvolal epidemii? Pro vysvětlení je potřeba uvědomit si způsob přenosu viru a připomenout historii. Virus se přenáší převážně nakaženou krví. První obrovskou rizikovou skupinu tvoří pacienti, kteří podstoupili transfuzi krve. Druhou reprezentují uživatelé nitrožilních drog.

Do čtyřicátých let 20. století se krevní transfuze prováděly jen ojediněle. Jejich široké rozšíření si vynutila až zranění druhé světové války. S dalším vývojem medicíny se krevní transfuze staly rutinně prováděným výkonem. Šedesátá léta ve znamení společenské revoluce přinesla masivní rozšíření uživatelů drog. Používání společné jehly několika lidmi bylo běžným jevem. Pozvolný nástup onemocnění a jeho vleklý průběh s minimem viditelných příznaků způsobují, že se mnoho pacientů z této generace dozvídá o své chorobě až dnes.

Koho hepatitida C nejčastěji postihuje?

Hepatitida C se vyskytuje velmi často u těchto rizikových skupin:

• Uživatelé drog

  Hepatitidu typu C může mít odhadem až 75 procent lidí, kteří si někdy v životě aplikovali nitrožilně drogu. Některé statistiky uvádějí, že po pěti letech života v komunitě uživatelů drog a při jejich společné aplikaci je riziko nákazy virem HCV až 90procentní. K šíření infekce přispívá sdílení předmětů denního života a pomůcek pro aplikaci drogy.

• Příjemci krve

  Virus hepatitidy C byl až do svého objevení odpovědný až za 90 procent všech onemocnění jater vzniklých po transfuzi krve. Bez dostatečných diagnostických metod nebylo možné jejich původce odhalit. Dárci krve infikovaní virem HCV tak ve snaze zachránit život jiným nevědomky předávali nebezpečnou chorobu. Plošné zavedení testování dárců přineslo výrazné snížení rizika nákazy touto cestou.

• Zdravotníci

  Nákaza hrozí v případě styku s krví, používání injekčních jehel nebo ostrých nástrojů. Za naprostou většinu nákaz může nešťastná náhoda, agrese ze strany pacienta nebo nedbalost.

• Děti infikovaných matek

  Riziko přenosu viru z matky na dítě je nízké, vzhledem k vzájemnému úzkému kontaktu však reálné. Dochází k němu především v průběhu porodu, kdy krev novorozence přichází do přímého styku s krví matky. Dítě narozené matce s hepatitidou C by mělo být v jednom roce věku otestováno na přítomnost viru. Kojení nepředstavuje riziko. Nebezpečné mohou být pouze popraskané, krvácející bradavky.

• Promiskuitní osoby

  V ostatních tělesných tekutinách mimo krve je virus obsažen jen ve velmi malém množství. Časté střídání sexuálních partnerů však riziko nákazy zvyšuje. Důrazně se doporučuje dodržovat pravidla bezpečného sexu. Zvýšenou opatrnost zasluhují sexuální praktiky, při kterých hrozí poranění nebo kontakt s krví partnera – anální styk, styk během menstruace.

• Ostatní

  Hepatitidou C jsou ohroženi všichni bez rozdílu. Vedle jasně prokázaných způsobů nákazy existuje i nezanedbatelný počet nemocných, u kterých není přítomen žádný z rizikových faktorů. Až každý desátý nemocný se nikdy nedozví, jakým způsobem mohlo právě u něj k nákaze dojít.

Céčko není jen další obyčejná "žloutenka"

Pozornost věnovaná viru HIV a jím vyvolanému onemocnění AIDS ne zcela právem odsunula hepatitidu C na okraj zájmu veřejnosti. Hepatitida C se však stává velkým zdravotním problémem dneška. Její chronickou formou trpí podle odhadů přes 175 milionů lidí na celém světě – to jsou přibližně 3 procenta světové populace!

Jen ve Spojených státech žijí odhadem 4 miliony nemocných hepatitidou C. To představuje téměř 2 procenta tamní populace. Svým výskytem je tak céčko v USA rozšířenější než infekce virem HIV. Každým rokem přibývá 35 tisíc nových případů akutní hepatitidy typu C.

Čtěte také

Mám žloutenku? Jistotou je laboratorní vyšetření

Pečlivý výběr dárce krve minimalizuje riziko nákazy nejen žloutenkou

Zbavili jste se „céčka“ a hodláte to zapít? Jen na vlastní zodpovědnost!

"Céčko" je hrozbou i pro děti

Cítíte se fit? I tak můžete mít žloutenku typu C

Poznejte sami, že se s vašimi játry něco děje