Deprese při žloutence typu C: neberte ji na lehkou váhu!

Těžká skleslost je častým příznakem při infekci samotné, ale i běžným vedlejším účinkem léčby. Výrazně snižuje kvalitu života pacientů, a proto je třeba brát ji velmi vážně.

Deprese je popisována jako období zhoršené nálady nebo neschopnosti prožívat příjemné pocity, které trvá déle než dva týdny. Navíc musí být přítomny alespoň čtyři z následujících příznaků:

• hluboký zármutek,
• nedostatek zájmu nebo radosti z běžných denních aktivit,
• změny chuti k jídlu nebo tělesné hmotnosti,
• poruchy spánku,
• změny psychomotorické aktivity,
• vyčerpání nebo nedostatek energie,
• pocit viny nebo bezcennosti,
• neschopnost soustředění, obtížné rozhodování,
• vracející se myšlenky na smrt nebo sebevraždu.

Změřit míru deprese je velmi obtížné, ale odborníci se shodují, že mezi pacienty nakaženými hepatitidou C je její výskyt vyšší než v běžné populaci.

Komplikace terapie

Běžná léčba hepatitidy C se v dnešní době skládá z pegylovaného interferonu alfa a ribavirinu. Přestože u těch, kteří terapii dobře snášejí, má skvělé výsledky, mnoho pacientů ji musí přerušit z důvodu závažných nežádoucích účinků. Některé studie ukazují, že depresí trpí 20–40 % takto léčených osob. Proto je také u těchto pacientů léčba méně účinná – nedodržují ji tak, jak by měli, nebo ji dokonce předčasně ukončí.

Vznik deprese

1. Deprese dříve než hepatitida. Lidé trpící skleslostí nebo posttraumatickou stresovou poruchou jsou náchylní k rizikovému chování, které zvyšuje pravděpodobnost nákazy hepatitidou C, jako např. konzumace drog, rizikové sexuální praktiky apod.
2. Psychologický dopad příznaků infekce. Pacienti se často cítí sklíčení, protože vědí, že jejich onemocnění je chronické. Někteří odborníci se domnívají, že tyto pocity jsou přímým důsledkem příznaků hepatitidy a s nimi spojeného snížení kvality života.
3. Biologický počinek viru HCV. Tento virus ovlivňuje centrální nervovou soustavu a způsobuje únavu a celou škálu neurologických příznaků. Částečkám viru byla prokázána schopnost způsobit v mozku chemické změny odpovídající depresi.
4. Emocionální vnímání chronicity. Pacienti, kteří trpí chronickou žloutenkou, mohou mít obavy z toho, že jejich zdravotní stav je mimo jejich kontrolu, a to u nich může způsobovat depresi.

Jak navrátit vyrovnanost 

Základem péče při léčbě hepatitidy C je monitorování psychické pohody a řešení případné deprese. Pacienti, u kterých (nebo v jejich rodině) se vyskytla deprese nebo sebevražedné jednání, by měli být posláni k odborníkovi. Ten zhodnotí jejich riziko ještě předtím, než bude interferonová léčba započata. Jako účinné řešení deprese při interferonové léčbě se ukázaly být inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a serotoninu/noradrenalinu. Obzvláště vhodný je citalopram – pacienti na léčbu odpovídají velmi dobře, a to bez narušení jaterních funkcí. Efektivní je i milnacipram. Tyto léky však neúčinkují dostatečně v podobě prevence, na tu je vhodnější použít paroxetin.

Pozor na hormony!

Všichni pacienti, včetně těch, kteří jsou psychicky naprosto v pohodě, musí mít před léčbou zjištěnu hladinu hormonů štítné žlázy, protože interferon může svým vlivem na ni vyvolat depresi zaviněnou právě její špatnou funkcí. Vyšetření je pak třeba opakovat každé dva měsíce po celou dobu léčby.

Pokud se v průběhu terapie objeví těžší duševní stavy nebo myšlenky na sebevraždu, je nutná kontrola psychiatrem a podle jeho zvážení pak případná hospitalizace a přerušení léčby.

(pez)

Zdroje:
http://www.hepatitiscentral.com
http://www.aidsmeds.com

Čtěte také

Žloutenka se nevyhýbá ani celebritám

Virová žloutenka typu C a riziko vzniku vaskulitidy

Tři miliony Američanů mají žloutenku. A nevědí o tom

Bezpečný sex s "céčkem"

Žloutenka typu C škodí člověku od hlavy až k patě

Pacient se žloutenkou by u zubaře měl dodržovat zvláštní opatření