Cyklus kombinované terapie interferonem a ribavirinem trvá 48 týdnů (12 měsíců). U některých pacientů s nízkou viremií dobře reagujících na léčbu lze léčbu podle nových doporučení zkrátit na 6 měsíců.
V průběhu léčby je nemocný průběžně sledován. Důležitá je především hodnota viremie, tedy počet virů v mililitru krve. Pokud není virus již po třech měsících léčby zjistitelný, je velmi dobrá pravděpodobnost, že léčba bude úspěšná. Pokud v průběhu prvních tří měsíců naopak nedochází ke snížení viremie, šance na úspěšné vyléčení dramaticky klesá.
Co když zabere?
I po ukončení léčby čekají nemocného občasné návštěvy lékaře. Pravidelně prováděné testy slouží k ujištění, že nedošlo k nové aktivaci. V určitém procentu případů totiž dochází k takzvanému relapsu. Virus již není v těle patrný, ale po vysazení léčby se znovu objeví. Ze zkušenosti je známo, že pokud k takovému opětovnému vzplanutí infekce dojde, stane se tak nejpozději do půl roku po ukončení léčby (zpravidla však do tří měsíců). Dá se tedy říci, že pokud není virus v těle patrný půl roku po ukončení léčby, je vyhráno. Tento stav se označuje jako setrvalá virologická odpověď (SVR – Sustained Viral Response). Návrat infekce již v takovém případě není pravděpodobný.
Na léčbu odpovídá asi 60 procent pacientů. To znamená, že se tito pacienti trvale zbaví svého onemocnění. Úspěšná léčba zamezuje riziku přechodu onemocnění do jaterní cirhózy a vzniku rakoviny jater.
Co když ne?
Léčbu může lékař v některých případech ukončit i předčasně. Zpravidla se jedná o situace, kdy se objeví vážné nežádoucí reakce, nedostatečná odpověď nebo komplikace. Účinky interferonu se projeví už po třech měsících léčby. Trvale zvýšené hladiny ALT a neměnná (nebo zvyšující se!) virová nálož jsou důvodem pro jeho vysazení. Kombinovaná léčba se ukončuje, pokud stejná situace přetrvává i po šesti měsících.
Ani po vyčerpání dostupných metod ještě není nic ztraceno. Výzkum hepatitidy C a její léčby stále pokračuje. Přináší mnoho nových událostí. První účinné možnosti léčby byly vyvinuty již za necelých 15 let od objevení viru. Neustále vznikají další. V současnosti se zkoušejí nové způsoby:
- změna dávkování a podávání interferonů
Zkoušejí se nová schémata a strategie terapie ve snaze nastavit ji podle individuálních potřeb nemocného, i s ohledem na konkrétní typ viru, který vyvolal onemocnění. - modifikované interferony
Jsou to upravené interferony vázané na bílkoviny. Jejich předností je dlouhodobá účinnost a možnost aplikace pouze jednou za 2 až 4 týdny. - amantadin
Amantadin je další lék ze skupiny virostatik. Byl vyvinut pro léčbu těžkých případů chřipky. Zkouší se jeho kombinace s již užívanými léky proti hepatitidě typu C. - viramidin
Nově testovaný lék obsahuje látku, ze které tělo samo dokáže přímo v játrech vytvořit ribavirin. Tím by mělo dojít k významnému snížení výskytu nežádoucích účinků spojených s podáváním samotného ribavirinu. - merimepodib
Látka, která by podle předběžných výsledků měla mít protivirové účinky podobné ribavirinu, ale s významně nižším množstvím nežádoucích účinků. - inhibitory množení virů
Připravují se nové látky schopné zasáhnout do procesu množení (replikace) viru v organismu. Horkými favority jsou ribozymy, inhibitory helikázy a inhibitory proteázy.
Výměna jater
V souvislosti s hepatitidou C se často zmiňuje i transplantace jater. Jde o poslední možnost terapie. Dává naději lidem trpícím cirhózou s komplikacemi nebo rakovinou jater. Může dát šanci na kvalitní, plnohodnotný, produktivní život. Ani pak bohužel není vyhráno. Virus zůstává v těle i po transplantaci a hepatitida C téměř vždy postihne i nová játra. Celý proces tak začíná znovu. Transplantace je skutečně až poslední možnost léčby. Ideální je objevit a léčit hepatitidu C mnohem dřív, než dojde k nevratnému poškození jater.
