Nežádoucí účinky
Interferony se obvykle podávají ve formě podkožních injekcí. Jejich množství záleží na konkrétním přípravku. V minulosti se dávaly obvykle tři injekce týdně. Nově byl však vyvinut pegylovaný interferon. Jeho speciální struktura dnes umožňuje dávkování jedenkrát týdně. Aplikaci si po zaškolení může nemocný provádět i sám doma, podobně jako se aplikuje inzulin při cukrovce.
Vysoké dávky interferonu však nejen pomáhají, ale ohrožují i samotný organismus. Léčbu mohou provázet komplikace a nežádoucí účinky. K hlavním patří:
- flu-like syndrom – chřipce podobné příznaky (zvýšená teplota, bolesti v kloubech a svalech, bolest hlavy, únava)
- nechutenství, nevolnost, zvracení, průjem
- krevní poruchy, sklon ke krvácení
- psychické poruchy, deprese, sebevražedné sklony
- porucha funkce štítné žlázy
- kožní vyrážky
- dočasná ztráta vlasů
Ribavirin se užívá ve formě kapslí polykaných dvakrát denně (ráno a večer). Dávka závisí na hmotnosti léčeného a na tom, jak léčbu snáší.
Mezi hlavní nežádoucí účinky ribavirinu patří:
- krevní poruchy, anemie
- teratogenní působení – ribavirin nesmějí používat těhotné ženy ani muži aktuálně uvažující o založení rodiny, nebezpečí přetrvává ještě několik měsíců po ukončení léčby.
Vážné nežádoucí účinky léčby se projeví asi u každého dvacátého pacienta. Většinou jsou mírné až střední, velmi nepříjemné jsou zejména na začátku léčení. Organismus léčeného začne přípravky pomalu snášet a během několika týdnů obtíže zmizí. V některých případech však mohou nežádoucí účinky tvořit nepřekonatelnou překážku další léčby.
Průběžné kontroly
Ke sledování účinnosti a průběhu léčby se provádějí opakované odběry krve. Vzorky se podrobují měření hladin ALT a vyšetření PCR. V některých případech je na místě i kontrolní biopsie jater. Počáteční reakce na léčbu se určuje po třech měsících od jejího zahájení, někdy dříve. Vyšetření v průběhu informují o aktuálním vývoji. Těsně před ukončením podávání léků se zjišťuje reakce na konci léčby. Pro definitivní posouzení účinku léčby jsou rozhodující odběry v 6. měsíci od ukončení léčby.Ke kontrole nežádoucích účinků v průběhu i po ukončení léčby se provádí hodnocení krevního obrazu (po zahájení léčby i každý týden!), vyšetření štítné žlázy a průběžné hodnocení psychického a emocionálního stavu léčeného. Přesný časový rozvrh kontrol a vyšetření závisí na aktuálním vývoji a domluvě s lékařem.
Účinnost léčby
Účinnost léčby se hodnotí ze dvou různých pohledů:
- biochemický – sleduje se vývoj hladiny jaterních enzymů (ALT) v krvi
- virologický – sleduje se množství virů přítomných v organismu
Navíc je nutno zohlednit několik časových rovin – hodnotí se reakce po ukončení léčby a reakce dlouhodobá, po šesti měsících od ukončení léčby. Největším úspěchem je dosažení tzv. setrvalé virologické odpovědi. Je to stav, kdy po šesti měsících od ukončení léčby není virus v krvi prokazatelný. Riziko návratu infekce, relapsu, je v těchto případech minimální, pohybuje se kolem 1 procenta.
Dalším typem odpovědi na léčbu je vymizení viru z krve po dobu léčby, avšak po jejím skončení dochází s různým odstupem (nejčastěji v prvních třech měsících po léčbě) k návratu – relapsu infekce. Nejméně příznivým typem odpovědi je varianta, kdy během léčby neklesne množství viru v krvi buď vůbec, nebo jenom minimálně.
Podle dosavadních zkušeností by při použití kombinace pegylovaných interferonů a ribavirinu mělo být vymizení viru z krve dosaženo během prvních tří měsíců léčby. Pokud tato situace nenastane, měla by být léčba ukončena, protože šance na trvalé vymizení viru z krve se v těchto případech pohybuje již jen kolem dvou procent. Celková úspěšnost dvojkombinační léčby pegylovanými interferony a ribavirinem je přibližně 60–65 procent. To znamená, že 60–65 procent osob dosáhne setrvalé virologické odpovědi.
