Jsou HIV pozitivní pacienti po ukončené léčbě hepatitidy C pegylovaným interferonem s ribavirinem náchylnější k relapsu?
Nejnovější studie prokázaly, že lidé zatížení HIV pozitivitou, kteří onemocní virem hepatitidy C (HCV), netíhnou k častějšímu relapsu onemocnění v porovnání s HIV negativními osobami.
Dřívější skepticismus
Předchozí studie naznačovaly, že HIV pozitivní pacienti s koinfekcí hepatitidy C (HCV) mohou mít sklon k rychlejší progresi jaterního onemocnění a mohou hůře odpovídat na terapii založenou na interferonu. Na 17. mezinárodní konferenci o AIDS v Mexiku byla španělskými vědci zmíněna hypotéza, že účinek kombinace pegylovaného interferonu s ribavirinem je u HIV pozitivních pacientů redukován a může být asociován s větším rizikem relapsu HCV po ukončení léčby, a to i při RNA HCV supresi touto léčbou, tudíž opožděně. Vědci vycházeli ze zpětného srovnání dvou skupin pacientů s HCV – jedna skupina HIV pozitivní a druhá HIV negativní – kteří byli léčeni v Madridu mezi lednem 2001 a lednem 2008.
Současná studie
Nejnovější výzkum podstoupilo 253 pacientů (119 s koinfekcí HIV-HCV, 134 s monoinfekcí HCV), kteří dokončili nejméně 48týdenní léčbu pegylovaným interferonem s ribavirinem s neměřitelnou hladinou HCV RNA (<10 IU/ml) na konci terapie. Pacienti s koinfekcí HIV-HCV byli v porovnání s druhou skupinou mladší (41 oproti 46 rokům průměru), častěji muži (74 % oproti 58 %), méně zastoupeni obtížněji léčitelnými genotypy 1 nebo 4 (70 % oproti 80 %) a měli více rozvinutou jaterní fibrózu.
Typicky je u pacientů s trvale neměřitelnou hladinou HCV RNA po 24 týdnech od ukončení kompletní terapie klasifikováno dosažení setrvalé virologické odpovědi (sustained virological response, SVR), která je alespoň u HIV negativních jedinců brána jako „vyléčení“. Zde byly ale ustanoveny kategorie pacientů:
- pacienti s časným relapsem (do 12 týdnů od ukončení léčby)
- pacienti s pozdním relapsem (od 12 do 24 týdnů od ukončení léčby)
- pacienti s velmi pozdním relapsem (po 24 týdnech od ukončení léčby)
Výsledky
- Z celkem 253 pacientů v analýze dosáhlo SVR 170 osob, 12 mělo zanedbatelný nárůst a 71 pacientů mělo relaps HCV.
- Jednačtyřicet ze 134 (30,6 %) pacientů s koinfekcí HIV-HCV prodělalo relaps HCV v porovnání s 30 ze 119 (25,5 %) pacientů s monoinfekcí HCV.
- Mezi 41 HIV-HCV pacienty s relapsem bylo 20 (47,8 %) s časným relapsem, 19 (46,3 %) s pozdním relapsem a 2 pacienti (4,9 %) s velmi pozdním relapsem.
- Mezi 30 HCV pacienty s relapsem to odpovídalo 16 (53,3 %), 9 (30,0 %), a 5 osobám (16,7 %).
- Mezi HIV-HCV pacienty byl HCV genotyp 1 až 4 výrazněji asociován s relapsem HCV (p < 0,01), oproti genotypu 2 a 3.
- Kromě jednoho pacienta s genotypem 4 měli všichni pacienti s pozdním relapsem HCV genotyp 1.
- Mezi pacienty s velmi pozdním relapsem byl návrat HCV detekován mezi 30. a 105. týdnem po ukončení terapie.
Shrnutí
Na základě těchto poznatků se incidence relapsu HCV významně neliší u pacientů s monoinfekcí HCV a pacientů s koinfekcí HIV-HCV, i když u koinfikovaných pacientů má trochu častější tendenci. Doba do relapsu po ukončení terapie se rovněž výrazněji neliší v závislosti na HIV statutu.
(ercp)
Zdroj: Liz Highleyman. XVII International AIDS Conference, August 2008, Mexico.
