Virus hepatitidy C je odolný protivník, nepodceňujte ho!
Tento tzv. hepatotropní virus způsobuje onemocnění jater známé pod názvem virová žloutenka. Nemoc se přenáší kontaktem s infikovanou krví, a přestože obavy jsou velmi časté, není až tak snadné ji dostat.
Tento tzv. hepatotropní virus způsobuje onemocnění jater známé pod
názvem virová žloutenka. Nemoc se přenáší kontaktem s infikovanou krví, a
přestože obavy jsou velmi časté, není až tak snadné ji dostat.
Přežívání mimo lidský organismus
Doba
existence viru vně těla člověka je velmi důležitý údaj, hlavně pro
potřebná preventivní opatření. Jaká jsou konkrétní zjištění?
- Na suchém povrchu.
Pokud kapička infikované krve zaschne na běžném povrchu, je virus
hepatitidy C schopen přežít minimálně 16 hodin, avšak ne déle než 4 dny.
Porovnáme-li to například s virem HIV, ten může takto existovat pouze
několik hodin, zatímco například virus chřipky pár hodin až jeden den.
- V tekutině.
Co se týče přežívání tohoto viru v tekutém prostředí, to už je
jiné. Celková doba je závislá na teplotě prostředí – v 37 °C vydrží
virus kolem dvou dnů, zatímco ve 4 °C je aktivní až 6 měsíců.
- V injekční stříkačce.
To je otázka, která lékařský svět velmi zajímá, jelikož velká
část pacientů se žloutenkou typu C pochází ze skupiny lidí nitrožilně
užívajících návykové látky. Opakované používání injekčních stříkaček a
jejich půjčování je pak největším rizikem pro přenos infekce.
- U nízkoobjemových stříkaček je přežívání viru omezené. Při teplotě 22 °C už není po 3 dnech možné ho detekovat. Při teplotě 4 °C je možné virus najít u dvou třetin po jednom dni a asi u 5 % stříkaček po 7 dnech.
- Ve vysokoobjemových stříkačkách je naopak možné virus detekovat téměř ve všech kusech po 7 dnech (při teplotě 4 °C) a po 35 dnech se dá virus nalézt asi u poloviny.
Riziko nákazy není vysoké
Podívejme se nyní na nejobávanější cesty přenosu, a jaká jsou skutečná nebezpečí nákazy.
- Krevní transfuze.
Díky novým metodám detekce viru hepatitidy C se riziko kontaminace při
krevní transfuzi rapidně snížilo. Možnost přenosu je zhruba 1 případ na 2
miliony transfuzí.
- Nitrožilní užívání drog. Toto je
nejrizikovější cesta nákazy a studie ukazují, že 50–80 % počínajících
uživatelů injekčních drog onemocní v průběhu prvních 6 až 12 měsíců.
Hlavním faktorem pro zvyšující se riziko je délka nitrožilního užívání.
- Pohlavní styk.
Tento typ přenosu je velmi kontroverzní. Nebezpečí je u monogamního
heterosexuálního páru opravdu minimální, některé studie říkají téměř
nulové. Při výpočtech došli vědci k tomu, že tzv. kumulativní riziko
přenosu v průběhu 20 až 30 let je zhruba 5 %. Dle jiného výzkumu se
nákaza v průběhu jednoho roku vyskytla u 0,07 % párů.
- Přenos hepatitidy na dítě.
Tzv. vertikální přenos infekce také nepatří mezi časté. Většina studií
hovoří zhruba o 5% riziku předání viru z matky na dítě. Některé
výzkumy hodnotí tuto možnost jako 2%, avšak přiznávají, že nebezpečí se
zvyšuje přidáním dalších rizikových faktorů (např. koinfekce HIV).
- Profesionální expozice.
Ačkoli jsou zdravotníci vystaveni často většímu riziku, ukazuje se, že
výskyt infekce mezi nimi se nijak neliší od běžné populace. Roční
nebezpečí zdravotní sestry v průběhu provádění invazivního výkonu je
0,0054–0,054 %. Průměrné riziko nakažení po nechtěném píchnutí či
říznutí infikovaným nástrojem je 1,8 %.
(boba)
Zdroje:
hepatitiscresearchandnewsupdates.blogspot.cz
www.hepatitis.va.gov
sexandhepc.com
www.asrn.org
www.webmd.com
www.webmd.com
Hodnocení článku
|
Líbí se vám článek?
|
|
Počet hlasů: 3
|
Čtěte také
