Setrvalá virologická odpověď snižuje výskyt diabetu II. typu u pacientů infikovaných virem hepatitidy typu C
Je známo, že u pacientů s chronickou hepatitidou typu C bývá v průběhu onemocnění diagnostikován také diabetes mellitus II. typu.
Je známo, že u pacientů s chronickou hepatitidou typu C bývá v průběhu onemocnění diagnostikován také diabetes mellitus II. typu. Retrospektivní kohortová studie provedená u japonských pacientů nakažených virem hepatitidy C (HCV) měla za cíl zhodnotit kumulativní výskyt incidence a prediktivní faktory pro vznik diabetu II. typu po ukončení terapie interferonem.
Celkem se studie zúčastnilo 2 842 HCV pozitivních pacientů. Všichni byli léčeni buď monoterapií interferonem, nebo kombinovanou terapií s podáváním interferonu a ribavirinu. Průměrně byli pacienti sledováni po dobu 6,4 roku. Následně byly u všech subjektů odebrány rutinní laboratorní náběry po 12hodinovém nočním lačnění a vzorky krve bez lačnění. Primárním cílem bylo stanovit počet nově vzniklých případů onemocnění diabetem II. typu.
Zhodnocení bylo provedeno za použití metody podle Kaplana-Meiera a dále Coxovou proporcionální analýzou rizika. Z celkem 2 842 HCV pozitivních pacientů se u 143 pacientů vyvinul diabetes II. typu. Kumulativní vývoj diabetu II. typu byl 3,6 % za 5 let, 8 % za 10 let a 17 % za 15 let. Multivariantní Coxova proporcionální analýza rizika odhalila, že vývoj diabetu II. typu po ukončení léčby interferonem nastával častěji v případě pokročilého histologického stadia, a také když nebylo dosaženo setrvalé virologické odpovědi. Dalším nepříznivým faktorem byl věk nad 50 let a přítomnost prediabetu.
Závěrem autoři konstatují, že setrvalá virologická odpověď navozená léčbou interferonem u pacientů infikovaných virem hepatitidy C redukuje riziko vývoje diabetu II. typu o dvě třetiny.
(jos)
Zdroj: Hepatology 2009, Mar; 49 (3): 739–44.
