Virová hepatitida typu C: standardní diagnostický postup
V diagnostice virové hepatitidy C se kromě sérologických a molekulárněgenetických vyšetření uplatňuje především jaterní biopsie. Ze statistik totiž vyplývá, že 55–85 % pacientů není schopno virus eliminovat z organismu a u 5–20 % z nich dojde s odstupem desítek let k rozvoji jaterní cirhózy.
Laboratorní metody
Mezi základní vyšetřovací metody patří sérologický průkaz anti-HCV protilátek, které jsou markerem expozice virové infekci. Tyto protilátky přetrvávají ve vysokém titru i u úspěšně vyléčených pacientů. Protilátky nemají neutralizační efekt a nejsou nositelem imunity organismu. K průkazu se v současné době používají imunohistochemické metody III. generace, které vykazují senzitivitu 97 % a specificitu až 99 %. Screeningové vyšetření anti-HCV protilátek je doporučeno u osob s podezřením na kontakt s virovým agens. Jedná se zejména o osoby s anamnézou injekční aplikace drog, příjemce krevních transfuzí či transplantovaných orgánů před rokem 1992, HIV-pozitivní osoby, osoby s anamnézou hemodialýzy (akutní i chronické) a jedince s nevysvětlitelnou elevací jaterních transamináz. Vyšetření se dále doporučuje u dětí narozených HCV-pozitivním matkám, u zdravotnických pracovníků exponovaných krvi HCV-pozitivních jedinců a sexuálním partnerům HCV-pozitivních jedinců.
Součástí laboratorních metod je i molekulárněgenetický průkaz přítomnosti virové nukleové kyseliny v séru či tkáních infikovaného jedince. Pomocí metody PCR se prokazuje HCV RNA, jejíž hladina se udává v IU/ml. Za standardní detekční limit je považována citlivost použité techniky 15 IU/ml HCV RNA a méně. Metody řady laboratoří však nedosahují požadovaného detekčního limitu. Lékař zadávající vyšetření dle standardních postupů musí po laboratoři požadovat informaci, zda citlivost jejích stanovení splňuje uvedený limit. Součástí molekulárního vyšetření by mělo být kvůli rozdílné citlivosti virových subtypů k jednotlivým modalitám terapie i stanovení genotypu a subtypu HCV.
Diagnostická kritéria
Akutní infekce bývá diagnostikována vzácně, jelikož většinou probíhá asymptomaticky. Mezi možné příznaky akutní hepatitidy patří zvýšení sérové hladiny alaninaminotransferázy (ALT) na více než desetinásobek horní hranice normy, ikterus a nepřítomnost známek chronického poškození jater. Spolehlivě lze stanovit diagnózu akutní HCV-infekce pouze v případě dokumentace sérokonverze na anti-HCV reaktivitu. V současnosti totiž neexistuje sérologický marker akutní infekce HCV. Ve fázi akutní infekce lze prokázat sérovou HCV RNA. Vyšetření však může být v určité fázi akutní infekce negativní, proto jedno negativní vyšetření HCV RNA nevylučuje diagnózu HCV-infekce. Stanovení HCV RNA je tak třeba zopakovat, ideálně s odstupem 12 týdnů.
Diagnóza chronické infekce se opírá o průkaz anti-HCV protilátek a HCV RNA v přítomnosti chronické hepatitidy charakterizované elevací sérových hladin ALT nebo chronické hepatitidy verifikované pomocí histologického vyšetření.
Stanovení pokročilosti jaterního poškození
Pokročilost jaterního onemocnění by měla být stanovena před zahájením samotné terapie. Prognóza osob po protivirové léčbě je totiž definována stadiem postižení jater před léčbou. Snahou je především identifikace osob s cirhózou nebo pokročilou fibrózou. Referenční metodou pro stanovení zánětlivé aktivity (grading) i stupně fibrózy (staging) stále zůstává jaterní biopsie. Hlavním přínosem bioptického vyšetření je právě stanovení pokročilosti jaterní léze. Znalost histologického vyšetření umožňuje s vysokou pravděpodobností identifikovat pacienty s vysokým rizikem progrese jaterního onemocnění. Biopsie je indikována také u pacientů s chronickou HCV při trvale normální aktivitě ALT. U těchto jedinců je totiž ve 14–40 % případů nalezena pokročilá jaterní fibróza.
Z neinvazivních metod se při hodnocení stupně jaterního poškození používá zejména měření jaterní elasticity, které spolu s vyšetřením markerů jaterní fibrózy zpřesňuje hodnocení pokročilosti jaterního onemocnění a snižuje potřebu provedení biopsie. V indikovaných případech lze použít také transjugulární techniku odběru jaterní biopsie s možností měření portosystémového tlakového gradientu.
(holi)
Zdroj: Urbánek P., Husa P., Šperl J. et al. Standardní diagnostický a terapeutický postup chronické infekce virem hepatitidy C (HCV). Listopad 2014.
