HCV infekce genotypu 3 – terapeutická výzva
Zcela nedávno bylo publikováno shrnutí literatury zabývající se charakteristikou viru hepatitidy C (HCV) genotypu 3. Ukazuje se totiž, že se zlepšujícími se výsledky terapie HCV genotypu 1 se chronická infekce HCV genotypu 3 stává s ohledem na některé jedinečné charakteristiky onemocnění a také s ohledem na vývoj terapie léčebnou výzvou.
Infekce virem hepatitidy C (HCV) je globálním problémem. Chronická hepatitida C je spojena s významnou morbiditou a mortalitou. Toto je dáno zejména progresí jaterního postižení do cirhózy a hepatocelulárního karcinomu. Rychlá progrese je dána jednak faktory hostitelskými (věk v době infekce či hodnoty jaterních testů, přítomnost fibrózy), jednak faktory spojenými s virem a dále i konfekcemi (zejména HIV či hepatitidou B) a expozicí toxickým látkám. Zdá se, že progrese fibrózy je u HCV genotypu 3 rychlejší než u genotypu 1.
Tradičně jsou HCV genotypu 2 a 3 oddělovány od genotypu 1, zejména pokud jde o dávkování ribavirinu či o délku léčby. Nicméně nedávno bylo prokázáno, že HCV genotypu 2 je oproti genotypu 3 více citlivý k použitým přímo působícím antivirotikům a toto vede k rozdílným mírám dosažení setrvalé virologické odpovědi (SVR).
Léčba je založena na pegylovaném interferonu a ribavirinu. Inhibitory proteáz byly studovány zejména ve vztahu k HCV genotypu 1, u kterého zlepšily míru odpovědí na léčbu. Nicméně benefit proteázových inhibitorů se nepotvrdil pro genotyp 3. Výzkum také ukazuje na to, že HCV genotypu 3 interferuje s lipidovým a glukózovým metabolismem, konkrétně jsou prokazovány změny v lipidovém spektru a změněná glukózová tolerance. Toto může přispívat jednak k suboptimální odpovědi na léčbu a také k rychlejší progresi postižení jater.
A tak se HCV genotypu 3 s ohledem na zjištěné skutečnosti spojené s horší mírou dosažení SVR stává nejobtížněji léčitelným typem infekce HCV a představuje výzvu pro nalezení optimální terapie. V tuto chvíli zůstává základem terapie HCV genotypu 3 pegylovaný interferon a ribavirin, eventuálně kombinace ribavirinu a sofosbuviru. Klinické studie také neprokázaly větší benefit přímých inhibitorů typu NS5B and NS5A, slibným lékem se zdá být inhibitor cyklofilinu alisporivir.
(eza)
Zdroj: Ampuero J. et al. Review article: HCV genotype 3 – the new treatment challenge. Aliment Pharmacol Ther. 2014; 39 (7): 686–698
