Srovnání účinku pegylovaného interferonu α-2a a α-2b v kombinaci s ribavirinem u pacientů s hepatitidou C
Tým španělských lékařů zveřejnil výsledky studie, v níž hledal rozdíly mezi účinky léčby pomocí interferonu α-2a a α-2b.
Tým španělských lékařů z universitní nemocnice ve Valencii zveřejnil výsledky studie, v níž se pokusil nalézt rozdíly mezi účinky léčby pomocí interferonu α-2a a α-2b. Kombinace interferonu s ribavirinem se v terapii hepatitidy C používá běžně, doposud však nebylo stanoveno, který interferon v léčbě přináší lepší výsledky.
Studie proběhla v letech 2002–2004 a následovalo ji roční průběžné sledování všech pacientů. Jednalo se o prospektivní skupinovou studii, která zahrnovala pacienty s nově zjištěnou monoinfekcí. Ti byli rozděleni do dvou skupin podle toho, který pegylovaný interferon dostávali. Celkem studie sledovala 202 pacientů, interferonem α-2a bylo léčeno 87 z nich a interferonem α-2b zbylých 115.
K vyjádření účinnosti léčby byly sledovány dvě proměnné: hladiny glutamát-pyruvát transferázy pro vyjádření biochemické odpovědi na léčbu a počet virových částic jako ověření odpovědi virologické.
Výsledky studie prokázaly, že není významný rozdíl mezi účinkem obou typů interferonu. Trvalá biochemická odpověď dosahovala 75,8 % ve skupině léčené interferonem α-2a oproti 76,2 % ve druhé skupině (p = 0,908). Trvalá virologická odpověď byla v první skupině pozorována v 71,3 % proti 64,3 % u skupiny druhé (p = 0,293). Celková účinnost léčby stanovená jako kombinace předchozích faktorů činila 64,2 % a 60,87 % (p = 0,628).
Závěr studie je formulován takto: mezi skupinami monoinfikovaných pacientů léčených odlišnými druhy interferonu α v kombinaci s ribavirinem nebyl nalezen významný rozdíl v trvalé virologické a biochemické odpovědi na léčbu. Zkoumané typy interferonu jsou zřejmě pro léčbu monoinfikovaných pacientů rovnocenné.
(shmt)
Zdroj: Enferm Infecc Microbiol Clin. 2008;26(3):135–140.
