Pegylovaný interferon v. standardní interferon u koinfekce chronické hepatitidy C a HIV
Třetina pacientů s HIV je infikována také HCV a 5–10 % lidí s HCV má i HIV. Koinfekce virem lidské imunodeficience přitom urychluje progresi HCV infekce, která je momentálně nejčastější příčinou morbidity a mortality u nemocných s HIV.
Léčba chronické virové hepatitidy C (HCV) společně s nákazou virem lidské imunodeficience (HIV) nabývá na důležitosti. Přitom většina údajů o efektivitě a bezpečnosti kombinace peginterferonu alfa-2b a ribavirinu v porovnání s kombinací standardního interferonu alfa-2b s ribavirinem u HIV–HCV koinfikovaných pacientů pochází z nekontrolovaných studií.
Ve Francii byla proto uspořádána multicentrická otevřená studie, která měla vnést do srovnání obou terapeutických možností jasno. Pacienti byli přijímáni do projektu od února 2000 do února 2002 a celková doba sledování každého pacienta dosáhla 72 týdnů. Studie se zúčastnilo celkem 412 dospělých subjektů s HCV-RNA detekovatelnou v séru, s patologickou histologií jater, s množstvím CD4 lymfocytů vyšším než 200 × 106/l a stabilní HIV-RNA v plazmě.
V léčbě trvající 48 týdnů byl použit ribavirin (400 mg 2× denně orálně) v kombinaci buď s peginterferonem alfa-2b (1,5 μg/kg subkutánně jednou týdně), nebo standardním interferonem (3 miliony jednotek subkutánně 3× týdně). Hlavním hodnoticím kritériem úspěšnosti léčby byla trvalá virologická odpověď, tedy nedetekovatelné hladiny HCV-RNA v séru po 72 týdnech od vstupu do studie.
Ve skupině léčené peginterferonem mělo trvalou virologickou odpověď více pacientů než ve skupině léčené standardním interferonem (27 % oproti 20 %, P = 0,047). Míra rozdílů mezi léčbami byla větší u HCV genotypu 1 nebo 4 (17 % při léčbě peginterferonem proti 6 % u standardního interferonu, P = 0,006) než u genotypů 2,3 nebo 5 (44 % ve skupině léčené pegylovaným interferonem, 43 % v druhé skupině, P = 0,88). U obou léčebných metod bylo možno s 99% pravděpodobností předpovědět neúspěch léčby, pokud snížilo množství HCV-RNA nejvýše na setinu vstupních hodnot či byla-li přítomna detekovatelná hladina HCV-RNA v séru ve 12. týdnu léčby.
Při trvalé virologické odpovědi se snížila histologická aktivita a stabilizovala fibróza. Oba režimy léčby ukázaly podobnou snášenlivost, ačkoli změny dávkování byly častější u peginterferonu.
(zep)
Zdroj: Fabrice Carrat M.D. Ph.D. et al.: Pegylated Interferon Alfa-2b vs Standard Interferon Alfa-2b, Plus Ribavirin, for Chronic Hepatitis C in HIV-Infected Patients. JAMA 2004; 292: 2839–2848.
