Léčba anémie u kombinované terapie chronické virové hepatitidy C: snížené dávky ribavirinu vs. erytropoetin
Novou kombinovanou terapií chronické virové hepatitidy C (VHC) se stává trojice boceprevir, peginterferon a ribavirin. Známou komplikací této kombinované léčby je vznik anémie, která se zvládá buď snížením dávky ribavirinu, anebo přidáním erytropoetinu ke zbývající medikaci.
Novou kombinovanou terapií chronické virové hepatitidy C (VHC) se stává trojice boceprevir, peginterferon a ribavirin. Známou komplikací této kombinované léčby je vznik anémie, která se zvládá buď snížením dávky ribavirinu, anebo přidáním erytropoetinu ke zbývající medikaci. Otázkou tedy zůstává, která z těchto dvou metod je výhodnější.
Kohortová studie porovnává oba postupy pro zvládnutí anémie, především jejich bezpečnost a efekt na dosažení setrvalé virologické odpovědi (SVR). Pacienti (n = 687) zahrnuti do studie dostávali 4 týdny peginterferon a ribavirin a poté následovalo 24 nebo 44 týdnů užívání celé trojkombinace i s boceprevirem (800 mg třikrát denně). Ti, u nichž se v průběhu léčebného období rozvinula anémie (stanovena zhruba jako hladina hemoglobinu ≤ 100 g/l), byli rozděleni do dvou skupin dle postupu její léčby, a to buď do skupiny se snížením dávky ribavirinu (249 anemických pacientů), či do skupiny s naordinovaným erytropoetinem (251 anemických pacientů).
Dosažení SVR při léčbě VHC u anemických pacientů bylo mezi skupinou se sníženou dávkou ribavirinu (71,5 %) srovnatelné se skupinou léčenou erytropoetinem (70,9 %), a to bez ohledu na čas prvního zásahu jdoucího na vrub anémii či velikost redukce dávky ribavirinu. Avšak zde byl přece jen nalezen práh a jeho překročení mělo vliv na dosažení SVR: pacienti dostávající < 50 % celkové dle protokolu doporučené dávky ribavirinu měli znatelně nižší podíl dosažených SVR v porovnání s pacienty, jejichž redukovaná dávka se pohybovala v množství ≥ 50 % doporučené celkové dávky. Pacienti, u nichž se nevyvinula anémie, dosáhli SVR ve 40,1 %, což bylo dáno především velkým počtem pacientů, kteří byli nuceni přerušit léčbu. Pokud by bylo SVR v této skupině hodnoceno pouze u pacientů s dokončenou léčbou, bylo by dosaženo v 89 %. V průběhu léčby se objevilo 11 tromboembolických komplikací, přičemž 9 z nich bylo mezi 295 pacienty užívajícími erytropoetin v porovnání s 1 ze 392 pacientů, kteří ho neužívali.
Redukce dávek ribavirinu by mohla být prvním krokem ke zvládnutí anémie jakožto vedlejšího účinku kombinované léčby chronické VHC infekce. Tato redukce nenarušuje dosažení SVR, ale je důležité dodržovat minimální dávku ribavirinu v hodnotě alespoň 50 % doporučované dávky.
(boba)
Zdroj: Poordad F., Lawitz E., Reddy K. R., et al. Effects of Ribavirin Dose Reduction vs Erythropoietin for Boceprevir-Related Anemia in Patients with Chronic HCV Genotype 1 Infection-a Randomized Trial. Gastroenterology. 2013 Aug 4.
